Komentáře

Opět po roce..

tak nám začal již 7. kemp naší přípravky. První nástupy byly ráno a pak odjezd na turnaj do Peřvaldu. Druhé nástupy začaly kolem 10 hodiny celkem 14 kousků, tak to vypadá, že to letos bude celkem pohoda. 

Po obědě je odpočinek a při nástupu jednoho ze 14 účastníků nemůžeme probudit (co asi bude dělat večer?).

Vrátila se ranní skupina z turnaje opět jen s druhým místem, ale s dobrou náladou (jen na okraj na turnaji byly rovněž naši mladší žáci 2002 a nově i 2003, kteří byli první).

Kolik nás je celkem? 28 dětí + mates a tři starší kusy (těch vedoucích je tady nějak moc).

Odpoledne si všichni ještě zacvičli a záhrali fotbálek, který nebyl dle slov dívek moc fér, bohužel rozhodovaly pokutové kopy a jeden z vedoucích byl slabší a pustil dva góly a tentokrát brazilie prohrála...

Kluci z přípravky mají (měli..) pěkná nová bílá trička, ale darované třešně udělaly taky pěkné červené skvrny - batikované budou snad ještě hezčí. To se člence vedení nelíbilo, tak se pokusila o zázrak a ten se docela podařil - na okně v klubovně ležely nůžky poslední pomoci a bělost trička není narušena. Nutno podotknout co nestačily třešně zabarvit, dodělala večer rajská i když byli i takoví co se před jídlem tričko svlékli, bohužel jejich tričko neušlo nešikovnosti jejich kamarádů, kteří šli s přídavkem rajské a neuhlídali její hladinu.

První pokus o útěk z kempu se nezdařil.

Takže dnes nic moc - po 21 běžel lví král a v této chvíli je již klid při druhém filmu - šmoulech.

Některé věci vedoucí nezvládli, ale zítra ta družstva dáme dohromady ještě před výletem.    

Jelikož se zaučujeme a korektura českého jazyka již nefunguje (chce se jít sprchovat), tak končíme.. 

Neděle 29.6.2014

Tak dobře už je tu druhý den....

4:02 hodin .... nevěříme svým uším a posléze i očím - skupina 4-5 jedinců je již vzhůru, a to nejen  svým hlasem, ale i vzpřímeným postojem u svého dočasného lůžka. Skupina se nebojí žádných trestů a rozvíjí docela slušnou komunikaci (tichý hlas 1 vedoucího nemá účinek, taky druhý člen vesmírné posádky neuspěl, ale pomsta bude sladká). Jo chybí Vám třetí člen, ten se nenechá rušit ve své činnosti, když mu je ten spánek doma odpírán.

Snídaně - tolik pomocníků jsme viděli naposledy v 89 na Václáváku (nechceme nikoho urazit, ale jeden z nás to jistě pamatuje a někteří měli úplně jiné starosti - kdo bude šéfem na pískovišti, kdo se bude houpat na houpačce apod...), snídaně hotova za 10 minut a teď je nutno počkat na vetřelce z vesmíru.

Abycom dostali svému slovu (pomsty) po snídani k překvapení všech nebyl odjezd na výlet, ale byla zahájena nová příprava následující sezóny (nejsme, ale první, liga už trénuje pár dní, snad ten schodek doženeme).

Nechceme nikoho urazit, ale ty jedničky z tělocviku mají někteří zadarmo!! i vesmírný náčelník s velkým břichem je ohebnější... 

Příprava byla ukončena, jelikož na hřišti se objevily koňské kobylince a to mohlo znamenat pro některé konec fotbalového kempu (asi oddíl sk se dal na chov koní, když se jim především v mužích nedaří...). 

Poté, co se dětičky TROCHU bez újmy protáhly, jsme byli částečně uspokojeni a mohli jsme vyrazit na první slíbený výlet. Nechceme se opakovat, abyste si nemysleli, že to kopírujeme z loňského roku, ale příprava na výlet je kovbojka na pokračování a "S tebou mě baví svět" je docela nuda. Po prohledání všech tašek a třídění obsahu malých batůžků jsme  se po tělocvičně rozhlédli a zjistili, že kdybychom si vás pozvali a vybírali vstupné, ušetříme za řízky i autobus!

Autobus dorazil před zoo a nastal první problém - kam s ním (myslíme samozřejmě autobus). Jelikož nemáme přístup k dennímu tisku, nedostala se k nám informace, že na polském velvyslanectví rozdávali volné lístky na vstup. Plán vesmírné posádky vyšel, výlet byl rozdělen na tři části - jídlo, jídlo a jídlo. První zastávka byla hned za vstupem - u jelena (foto určitě bude) a byly snězeny zásoby v prvém sáčku. Druhá po hodině a půl na konci zahrady u žiraf a třetí a pro účastníky nejzajímavější u koz, kde bylo množství zajímavých lákavých "drahých" stánků. Náčelníci se mohli kochat pohledem na pěkné kozy, děti prozatím brakovaly stánky svými nadutými peněženkami. Občas náčelníci byli vyrušeni požadavkem na rychlou půjčku se slušným úrokem (předpokládáme hojnou účast rodičů na závěrečném ukončení - dlužní úpisy podepsané krví budou snad budou vykoupeny).

Počasí jsme měli načasováno, stačilo nasednout do autobusu a začalo pršet (štěstí, že náčelnice nechala vyházet všechny pláštěnky před výletem, jinak by děti po celou dobu výletu měly na zádech o kilo více, no docela slušná ženská intuice, ale..)

Ale na pláštěnky stejně došlo po našem příjezdu, ani zrychlený přesun cca 100 metrů na večeři a po večeři je nezachránil od promoknutí a obuv taky nevypadá suše, ale buchtičky s krémem to zachránily. Zrychlený přesun měl za následek jeden drobný krvavý úraz a do hry s časem vstoupila naše zdravotnická brašna, o které se tvrdí, že je lépe vybavena než sanitka rychlé pomoci. 

A už jsme v závěru dnešního dne, filmy k večeru jsou nějaké divné, jejich názvy pro jistotu neuvádíme (lví král to není) a krátce po desáté to vypadá klidně a jde se spát... (možná jsme našli nový recept pro uspání)..

a ještě máme stále pjůsej, družstva jsou, ale papírek zůstal na základně a už je moc tma a my se vlka bojíme (to už máme k dispozici 2 počítače, ale fotbal je fotbal..) 

asi Pondělí 30.6. 2014

Třetí den s těmito výsledky...

Klidná noc, v noci práce s fotkami, teplota v tělocvičně stoupala, ale ventilátor vzorně pracoval svým chraplavým zvukem a ten večerní fotbálek nic moc, alespoň postupující je sympatický. 

Moc často se nestává, že meterologové mají pravdu, ale ráno bylo opravdu deštivé. V brzkých ranních hodinách jeden ze  základnových náčelníků pozapoměl na svůj mobilní telefón, který se rozezvučel a tím byl spánek kempujících ukončen (asi to mají stále nacvičeno když ráno v šest vstávali do školy). Po snídani, kterou si vyžádali všichni vedoucí s větší vrstvou másla, odcházíme do sportovní haly. Překvapení se nekonalo až na pár jedinců měli všichni sálovky (pochvala pro děvčata i kluky!).

Dopolední náplň čítala rozvičení a následně překážkovou dráhu v několika okruzích. Z této části byl zajímavý souboj v běhu mezi malým a velkým, který překvapivě vyhrál ten menší, jelikož velkému v polovině trati přitížil přední airbag a poroučel se k zemi.

Následoval souboj dalšího člena základny ve sprintu na 30 metrů o náplň další části dne (účastníci kempu stále chtějí hrát jen fotbal, no chápete to?), sprint byl tentokrát jasně pod kontrolou i když běžel naboso. Vyhrála další sportovní disciplína, a to košíková. Štěstí, že při tomto představení nebyl v hale žádný náborový skaut, protože bychom ihned přišli o šikovné fotbalisty/ky (a tentokrát to myslíme upřímně). Někteří kluci často slýchávali, že to bílé je branka, bohužel obroučku někdo vymyslel oranžovou, celkem padly tři koše a odpočítáme-li dva koše dvou goliášů, tak úspěšnost jednoho koše za 30 minut je "slušná", ale boj to byl. 

Po obědě, kterým bylo naše "tradiční národní jídlo" - čili smažák, následoval odpolední klid, kterým se opět poctivě řídí pouze náčelníci.

Do našeho klubu přichází další odvážlivec a odcházíme opět do haly. Po menším rozvičení následuje opět známá otázka "budeme hrát fotbal?" Kempíci po boji s jedním členem posádky dosáhli svého a vesty jsou na tělech jednolivých družstev. Pět družstev - jak je již znáte, s tím, že šmoulinkám vypomůže "celé" vedení základny. Turnaj má náboj, střílí se z každé pozice, nervy a bohužel i kosti praskají, všechno směřuje k dramatickému konci. Tragický výkon brankáře šmoulinek zapříčinil zisk populárního věčného druhého místa (na vině je prý staré válečné zranění z třicetileté války...).Prvenství patří zaslouženě družstvu .... " Jardo, prosím Tě jak se jmenuje to družstvo, které vyhrálo?" .... "Ty vole". Takže správnou odpověď zjistíme zítra, až si prohlédneme fotky družstev, protože se nám nezdá, že by tam toto zmiňované bylo.

Večer vyvrcholil tradičním ošetřováním zraněných a výbornou zeleninovou bombou k večeři (pijeme Radegast 10), fotodokumentace k dispozici na základně - volej (cena hovoru v předchozí závorce).

Takže bilance po třetím dni: jeden navrátilec (o tom jsme se první den ani nezmínili), dva nově přichozí, dobře se hojící zraněná noha a čerstvé zranění (bohužel i s návštěvou v nemocnici, ale s návratem na kemp!), zlomený nehet na noze, prohraná jedna tanková bitva a zmeškáno celkem 14 telefonních hovorů (tento údaj je jen za dnešek, další tajná služba nebyla schopna zjistit).

Transformeři nebyli ani v půlce a tady se spí, máme obavy, že zítra budou chtít vidět ten zbytek a my už konec známe! Dobrou.

určitě Úterý 1.7. 2014

Čtvrtý den - konečně prázdniny...

Vstávání i snídaně proběhly v klidu bez závad.

Slíbili jsme ještě fotbalové výsledky z předcházejícího dne, vítězem turnaje bylo družstvo FC KÁMOŠI.

A teď v krátkosti k dnešnímu dni - vzhledem k vrtkavému počasí jsme dopoledne strávili opět v hale při plnění každoročních testových disciplín. Zvládli jsme běh 5 x 10m, skok z místa i pětiskok z místa a také jsme minutu skákali přes švihadlo. Všechny děti, které držely švihadlo poprvé, se tohoto úkolu zhostily výborně (bez úrazu) a dokonce je to i bavilo. Testů se účasnil i jeden člen základny a bez větších problémů (mimo jedné disciplíny) uhájil první místa. Další členové se zapojili pouze sporadicky a výsledky nebudou pro jistotu uveřejněny. Jedinou soutěží, kde se zralý věk musel sklonit před dravým mládím, byl běh na 5x10m, vítězem se stal kapitán družstva MATRIX.

Výsledky kempařů (dobře si všímejte výsledků šmoulinek):

skok z místa - vítězné skoky 1,68m (Vyvial, Vykopal), a dále 1,67m (Šimonová)

pětiskok z místa - vítězný skok 9,50m (Vyvial), a dále 8,94m (Murasová), 8,75m (Kuchař)

5 x 10m - soutěž, ovládnutá chlapci - vítěz 13,21s (Kuchař), dále 14,09s (Šebesta), 14,13s (Vykopal)

švihadlo 1 minuta - vítěz 112 přeskoků (Šimonová), a dále 101 (Kuchař), 97 (Vykopal)

Ještě do oběda jsme stihli jedno krvavé zranění, které jsme statečně a bez slzičky přestáli a v noci prý přijde zoubková víla (nevíme kdo to je, ani jestli se k nám vejde, už je nás zase jako malých myší!)

Po šunkoflekovém fiasku jsme se rozhodli, že něco provedeme s tajnými glukózovými bombami, které zaplňují chuťové pohárky vašich miláčků a o našem čokoládovém zásahu jsme vás již informovali...foto.

Zásah se neobešel bez malých incidentů - "ty tyčinky jsou otrávené" znělo z úst jednoho z kempíků, tak nezbylo zasahující komisi provést rozbor těchto dvou tyčinek, dělení bylo královské - vedoucí stanice (D) obržel jednu celou a obslužný personál (MS) si jednu tyčinku rozdělil. Citujeme ze zprávy tiskového mluvčího kosmické stanice "předpokládáme, že rozbory budou do jednoho dne".

Odpolední soutěže:

běh na 50m - 8,17s (Kuchař), 8,47s (Vykopal), 8,48s (Bureš)

hod autu - soutěž ovládnutá děvčaty!!! - 9,60m (Šimonová), a dále 9,15m (Vyvial), 8,70m (Murasová), 8,55m (Pojezdalová)

střely na branku - pravidla: hokejová branka s brankářem, vzdálenost 50m. Děti si zde mohly vybojovat zkonfiskované sladké zásoby naprosto FÉROVÝM způsobem zpět!!! (Kupodivu bedna zůstala nedotčena). I vedoucí se divil, že také ostrouhal, ale bohužel branka byla tak nějak pojízdná a ve chvíli bezprostředního střetu s míčem mu uhnula!

A již se dostáváme k večeři - odpolední zasáh přinesl kýžený efekt - na některých talířích nezbyly ani kosti a další jedinci si dokonce byli přidat. Bohužel morálka stolujích se stále zhoršovala, ve velkém sále bylo jak v úlu, a proto bylo přijato další sankční opatření - pochod kolem hřiště. Uvídíme, jestli i toto opatření povede k nápravě. 

Vesmírná stanice se po večeři rozrostla o dalšího kempíka, který se uvedl výborně...dříve, než skončilo první promítání (po třech a půl hodinách od příchodu), mu byla nabídnuta možnost své putování vesmírem ukončit, v případě, že jeho hlas bude i nadále posádku rušit ve spánku! Myslíme, že od té doby jsme ho již neslyšeli. Pěkně všechno vysvětlit, v klidu, zaujmout, zabavit...teorii máme zmáknutou, nebojte!

Dobrou.   

Máme tu Středu 2.7. 2014

Pátý den - krizový...

A opět ranní budíček je právě 4:42 hodin a nový kempík si začal klidně hlasitě povídat se svými sousedy, po okřiknutí opět zalehá a příběh si nechá na ráno (tady je patrno, že doma se dostatečně vyspal a je stále plný energie). To, ale nebylo vše, člen vedení probuzený hovorem si řekl, že není nutno jenom bdít a klidně si zchrupnul a byl probuzen až rozčíleným hlasem náčelnice (potom, co jeho mobil neuspěl), ale ženský hlas je ženský hlas, že pánové? Tento prohřešek měl za následek ne zrovna dobrou náladu vedení. K dobru nešťastníka nutno podotknout, že tato příhoda neměla za následek probuzení kempíků. Ti si opravdu dnes dávali na spánku záležet, a na snídani přišli až před osmou hodinou. Po snídani došlo bohužel k nechtěné ztrátě dalšího z důvodu zvýšené teploty, což naše naštvaná Stefanie nesla velmi těžce.  

Počasí nám letos moc nepřeje, proto jsme v dopoledních hodinách museli opět zamířit do haly. Přípravu na výlet jsme nepodcenili a po desáté jsme si začali připravovat nezbytné oblečení a další věci. Cca 30 minut trvalo, než jsme našli alespoň část věcí, které jsme chtěli (pláštěnku). Oběd jsme zvládli, s mírným zpožděním a za stálého deště nastoupili do autobusu. Přesun na Visalaje byl doprovázen známým rčením pana Kemra "chčije a chčije". Dobrá nálada nás neopouštěla, na výpravu jsme přibrali aktivního člena Klubu českých turistů, takže vše bylo pod naprostou kontrolou...vše kromě zas.....počasí. Ač jsem se pokoušeli poručit větru dešti a žaludkům kempíků, nic z toho se nezdařilo. Voda z nás crčela, místo pohorek - bačkůrky, svačinové sáčky nezvládly svíčkovou se šesti - a v autobuse bylo vymalováno po první serpentině. Na prvním rozcestníku jsme to vzdali a jeli domů, kde nás přivítalo nádherné slunečné odpoledne, nevěřili jsme vlastním očím.

Základna si naštěstí pořídila živnostenské oprávnění na úklidové a po dnešku i na prací práce, ale pan vedoucí, to s věcmi z autobusu nějak nezvládl. Poté, co se ochotně nabídl, že věci zajde vyprat, poněvadž to doma přece dělal běžně (jako zasloužilý otec tří dětí), jsme předpokládali, že tento jednoduchý úkol bravurně zvládl. Zelená barva obličeje, se kterou vylezl z prádelny naznačovala, že HOUSTONE máme problém. Na dotaz dalších členů vedení, zda z toho igelitového pytlíku vytáhl i ty papírové kapesníky, před tím, než zapnul pračku, nechápavě vytřeštil oči a vystřelil směrem k WC. Cestou prohodil něco v tom smyslu: "To si děláš p....l, buď ráda, že se to vůbec pere!"....

Bačkůrky jsme vycpali novinami a vystavili slunečnímu žáru, a autobus se tak leskne, že na 1. A třídu, je ho opravdu škoda. Kempíci si šli před večeří zahrát fotbálek, aby si udělali místo...teda ti, co si ho neudělali už v autobuse...na výborné borůvkové knedlíky! A protože jsme opět nafasovali pekáče dobrot, dětičky si sladkou večeři zajedly sladkou tečkou. Hlavní vedoucí byl přistižen jak v pravé ruce třímá třešňovou bublaninu, která byla připravena a nakrájena pro 32 kempíků (ať počítáme, jak počítáme, pořád nám není jasné, kde ten kousek vzal) a zároveň v levé ruce kus anglické slaniny! Ostatním ani nenabídl a k ohryzání zůstala jenom kůže, kterou nám ještě vyfoukla jeho hladová žena!

Večer jsme se legálně (odjezd na dovolenou) rozloučili s jedním kempíkem (došly mu zásoby, asi měl hlad), aby ho v zápětí zase nahradil jiný. Jinak už nic zajímavého. Doba ledová 1, 2. Konec opět viděli jenom vedoucí.

... a je pro dnešek konec 23.10 hodin

Šestý den 3.6.2014 - už jde do tuhého

Dnešní vstávání probíhalo opět tradičně na etapy. První várka se nutně potřebovala vyčůrat ve čtvrt na pět ráno, pak bylo nutné to ještě kamarádům okolo poreferovat ...v pět odchází náčelník meditovat při východu slunce, no a ten zbytek si rozebere zbývající pětiminutovky do legálního budíčku, který by měl být v sedm ráno.

Jediné pozitivní bylo, že nás opravdu přivítalo slunce a tráva na hřišti se krásně leskla a zelenala (kam se hrabe Brazílie, kde to natírají barvou). Po vydatné snídani se kempíci přesunuli k rozcvičení a fotbálku na vedlejší travnatou plochu. Kupodivu vše proběhlo v klidu a bez mimořádných událostí, pomineme-li tradiční trénink hlasivek náčelníků a letošní nové trenérské posily.

Kombinace hrachové polévky a smaženého květáku slibuje velmi provzdušněnou noc, ale kempíkům překvapivě nevadila a talíře se vracely opravdu prázdné. Nový pan řidič se s naším krásným vylešteným a voňavým autobusem sžil velmi rychle a cesta do Vítkovic probíhala v klidu. V pohotovosti byl kyblík i tuna igelitových pytlů, ale tentokrát nebylo potřeba.

Areál U6 nás naprosto ohromil, děti byly unešené. Průvodkyně byla velmi milá (ne zrovna atraktivní typ - každý může přeci říct svůj názor, že?) a pomáhala dětem, aby si vše vyzkoušely. Vřele doporučujeme si tam s dětmi zajet, aby si všechno mohly osahat ještě jednou. Při takovém množství se na všechny opravdu nedostalo. Stefanie byla ve střehu a očekávala, kdy které dítko přiběhne se šponou v oku, nebo s třískou v ruce, popřípadě se praští kladivem do ruky, či přivře prsty do dveří vysloužilých škodovek. Nic vážného se nestalo a ke svačině jsme se přemístili do výukové místnosti. A pak to začalo...

Nic netuše jsme si objednali i zábavnou výrobu kaleidoskopu, v domnění, že se bude jednat o jednoduchou zábavu. Dokonce jsme náčelníky i s trenérskou posilou uvolnili, aby mohli v Gongu vyzvednout svačiny a na výpomoc při rukodělných pracech zůstali dva dospělí účastníci zájezdu. Jeden montér teoretik a jeden zkušený šikovný a zručný pracant (řekněme Pat a Mat i když to může být někdo jiný). Řekneme Vám, že výlet na Lysou horu by byl příjemným zpestřením dne, oproti tomu, vyrábět 32 papírových kaleidoskopů z rolek od toaletního papíru, LEPIDLA, barevných třpytek, izolepy a samolepících fólií. Ale naše chyba, mohli jsme už mít mazácky vypozorované, že pokud řeknete dětem "nalepte to z jedné strany", pravděpodobně to lepidlo skončí (v lepším případě) na straně druhé. V horším případě bude rozpatláno po stole, po vedlejším stole, na kraťasech, tričku, ve vlasech svých i souseda, atd. Než animátorka dorozdávala rolky toaletního papíru, které byly samozřejmě přesně na počet dětí, tak minimálně dvě z nich už z těch rolek měly poskládané ORIGAMI nezjistitelného tvaru, bez možnosti jakékoli další úpravy.

Její škoda, nebyla dost rychlá, aby vysvětlila co dále, musela vytáhnou nové. Následoval pokyn "dejte si každý na plastové víčko s dírkou 4 ďubky (kapky) lepidla...opět nebyla dost rychlá, poněvadž ještě než vůbec větu dořekla, měli někteří jedinci Herkules jako v Hrnečku vař - tudíž všude a celou tubu!

Náčelníci stále s bagetami nikde....

Další pokyn "jemně si poprašte lepící plochu třpytkami, jako byste si doma solili slánkou"...pro naše děti, to ke zděšení naší průvodkyně znamenalo odšroubujte víčko z lahviček a převraťte je všechny naruby. O tom, jak rychle se rozletí jemné třpytky po celé místnosti vám ani nemusím vykládat. Pat a Mat stále vklidu, leč polepení a třpytiví, jako by se chystali na vystoupení (třeba u tyče) ..... v jiném podniku.

Hurá dorazily bagety, ve chvíli, kdy došlo na "pouhé lepení pyramidek" ze samolepících fólií obyčejnou IZOLEPOU!

Náčelníci s přehledem předváděli svoje schopnosti, zatímco montéři-amatéři vyčerpaní a polepení žíznivě a hladově odpočívali v koutě.

Další fází bylo nalepení koleček a špejlí, což už probíhalo celkem v pohodě, a výsledkem bylo nádherné dílo, k němuž  nyní máte kompletní návod a zítra nám na závěrečné představíte své výrobky zase vy. NAPROSTO JEDNODUCHÉ!

P.S. prosíme v nejbližších dnech do této vyúkové třídy nejezděte - došla zásoba lepidel, třpytek, toaletních rolek, špejlí  a z tiskové zprávy i animátorka není na tom zrovna nejlépe a třída se musí zrekonstruovat. 

Cesta zpět klidná a pohodová, špagety s masem, třpytkami a lepidlem také chutnaly a sladká tečka na závěr v podobě nanučků, jako pozornosti podniku. Pak pár koleček kolem hřiště, aby se ještě vešel výborný zákusek, tentokrát jako pozornost rodičů.

Ani Transformeři 2 a pak Spiderman 2 tentokrát nezabrali, asi bylo těch dojmů nebo cukru příliš mnoho a zatímco dopisujeme komentář, stále se hlučí.

pátek 4.7.2014 - a je tady konec .....

Ranní vstávání, budíček velmi brzo první jedinci v 6,00 hodin, v 6,40 hodin se již ozývá intezitní křik z haly. Nástup na snídani je již 7,20 hodin. Snídaně byla pestrá, vánočka, rohlíky, buchta a k tomu kakao.

Po ranní hygieně kempíci vycházejí na malou procházku po Brušperku.

Od 9 hodinkempíci jdou trénovat, kemp opustila naše sestra Stefanie se svou dcerou, aby se doma mohla upravit, jelikož si odpoledne půjde pro čerstvý titul Mgr.

Dopoledne kempíci hráli fotbal, výsledky Vám určitě sdělíme na večerním party.

Po obědě chlapci nejprve měli záludné otázky na vedení základny (kdy už půjdou domů, jestli dostanou zabavené cukrovinky zpátky apod.) vše bylo zodpovězeno ke spokojenosti základny. Byli i takoví co položili otázku a sami si odpověděli (tak to má být) a v této chvíli jsou čteny vzkazy, které jste jim napsali (z taktických důvodů je vše čteno až dnes).

Konec se blíží ....